Historie Fakultní nemocnice Plzeň vychází z bohaté historie plzeňské medicíny. V současné době představuje FN největší a nejmodernější zdravotnické zařízení v Plzeňském kraji, které díky vlastnímu dynamickému rozvoji zejména v posledních letech a zároveň i provázanosti s Lékařskou fakultou Univerzity Karlovy v Plzni může nabízet pacientům moderní diagnostické a léčebné metody na evropské i světové úrovni.
První špitál svaté Máří Magdalény vznikl v roce 1322. Měl dvě místnosti - větší pro 16 žen a menší pro osm mužů. Patřil církevnímu řádu Křížovníků a o způsobu léčby se zprávy nedochovaly. Prvním lékařem, o němž nám historie přináší zprávu, byl v letech 1381 - 1385 Magister Gerardus de Wrasskov a druhým byl arcibiskup pražský a osobní lékař Václava IV. Mistr Zikmund Albík z Uničova. Prvními, byť neškolenými chirurgy, byli v té době lazebníci městských lázní. V letech 1449 - 1472 se Plzeň stala dvakrát útočištěm pražské kapituly, s níž přišlo mnoho vzdělaných humanistů (ve městě také vznikla první knihtiskárna, která vydala první lékařské tisky) a mezi nimi byl i Mistr Pavel Pražský, který v Plzni napsal encyklopedické dílo obsahující statě o medicíně a návrh koncepce veřejného zdravotnictví. V něm například doporučil, aby město mělo stálého lékaře, porodní bábu, dodržovalo čistotu a zřizovalo špitály pro choromyslné.
Městský špitál svatého Martina vznikl kolem roku 1500 a pečoval o sedm mužů a tři ženy. Ležel v místech nynější křižovatky ulic Nádražní a U Prazdroje. Špitál byl zrušen v roce 1783 za Josefa II.
Lazaret při kostelíku svatého Jiří na soutoku Mže s Úslavou byl vystavěn asi roku 1540 v místech, kde už v roce 922 založil biskup Vojtěch klášter Kostelec, který byl kolébkou medicíny na Plzeňsku. Tento lazaret byl ale v roce 1824 zrušen a přenesen do panského dvora u dominikánského kláštera.
Rok po zničení špitálu svaté Máří Magdalény Mansfeldem v roce 1618 byl špitál přenesen do města a nastěhoval se do kaplanského domu poblíž dominikánského kostela a podle kaple v něm umístěné se nazýval svatováclavský. Jednalo se o chorobinec pro šest mužů a stejný počet žen. Koncem 17. století byl špitál přestěhován do bývalého panského mlýna v sadech 5. května.
V roce 1809 byl zřízena vojenská nemocnice v dominikánském klášteře, která sloužila C.K. 35. pěšímu pluku a měla 50 lůžek. V roce 1895 ale přesídlila do areálu na Borech, v ulici dr. E.Beneše, tedy do těsného sousedství fakultní nemocnice. Této skutečnosti využil v roce 2005 zákon, který obě zařízení spojil tak, že Vojenská nemocnice zcela zanikla a sloučila se s nemocnicí fakultní. Po nutných organizačních změnách zůstala základní péče pro plzeňské pacienty v jejích prostorách zachována.
V roce 1833 byla postavena veřejná nemocnice v místě od známé pivnice Na parkáně k dnešní Rooseveltovy ulice. Jednalo se o jednopodlažní budovu s 13 místnostmi a o 40 lůžkách. Byla zde vybudována operační síň a první lůžkové nemocniční psychiatrické oddělení v Čechách. Po zřízení Psychiatrické léčebny v Dobřanech v roce 1881 se psychiatrie na Plzeňsku oddělila od interní medicíny.
Na přelomu 19. a 20. století zaznamenala Plzeň nebývalý stavební a průmyslový rozvoj. To s sebou přineslo i potřebu vybudovat novou nemocnici, takže postupně ve čtyřech etapách vznikla Městská všeobecná veřejná nemocnice císaře a krále Františka Josefa I. Ta se již nacházela v areálu dnešní Fakultní nemocnice Plzeň na Borech. Jako první byla otevřena Nemocnice pro nakažlivé choroby v nynějších pavilonech číslo 13 a 14, která měla 20 lůžek. Zároveň vznikla administrativní budova (pavilon č. 1). Pro nízký počet nemocných zde po roce byla zahájena léčba nemocných tuberkulózou.
Druhá etapa stavby skončila v roce 1902, kdy byly postaveny dva lůžkové pavilony spojené chodbou - dnešní pavilony 3 a 4 - administrativní a hospodářská budova, nyní pavilony číslo 12 a 16 a umrlčí komora s desinfekční místností ve stávajícím pavilonu číslo 9. Nemocnice byla vybavena plynovým osvětlením, napojena na městský vodovod, měla i samostatný zdroj pitné vody, městský i místní telefon, signální zvonky z pokojů a koupelen, centrální parní vytápění, v pokojích byla umyvadla s ohřívači vody, v administrativní místnosti (pav. 16) se prováděl centrální příjem nemocných, byla zde úřadovna řídícího lékaře, zasedací síň správního výboru nemocnice. V nemocnici bylo 260 lůžek, dva operační sály a rentgen. Pracovalo zde pět lékařů, 20 ošetřovatelek - řádových sester svatého Františka. V roce 1903 bylo hospitalizováno 1883 nemocných, nejvíce - 883 - na interním oddělení, provedeno 424 operací, z toho 311 v chloroformové narkóze.
Třetí etapa výstavby nemocnice začala v roce 1915. Byly zakoupeny nové pozemky a připravovala se stavba dětského oddělení, kožního, pohlavního a plicního i nové prádelny a kotelny. Kvůli I. světové válce byly stavby dokončeny až v roce 1921 a kapacita nemocnice se opět ukázala jako nedostatečná. Proto bylo v roce 1931 přistavěno druhé poschodí interního pavilonu, dostavěn nový chirurgický pavilon (pavilon číslo 7), osamostatnilo se plicní oddělení (pavilon 8). V roce 1942 se z interního lékařství vyčlenily jako samostatné obory neurologie a psychiatrie a přesídlily do Fodermayerova ústavu. Primářem se stal prof. MUDr. Eugen Vencovský.
V roce 1943 se přestěhovalo gynekologicko-porodnické oddělení do upravené budovy školy na Slovanech. Tyto prostory opustila porodnice až v roce 2007, kdy začal fungovat nově vybudovaný pavilon na Lochotíně. Z upravené školy vznikl iPurkyňův pavilon, kde až do roku 2003 sídlilo pracoviště ORL, oční klinika a stomatologická klinika. V roce 1944 měla Městská všeobecná veřejná nemocnice už 1571 lůžek.
V roce 1952 byla Městská všeobecná veřejná nemocnice přejmenována na Fakultní nemocnici KÚNZ. V roce 1968 patřily ke zdravotnickým zařízením v Plzni: Fakultní nemocnice s 16 odděleními a 1595 lůžky, městská nemocnice se 190 lůžky, nemocnice MÚNZ s 370 lůžky, Vojenská nemocnice se 400 lůžky a 39 zdravotních obvodů a 16 lékáren.
V roce 1973 byl ve FN dostavěn pavilon číslo 22, v němž až do konce 90. let 20. století, kdy přesídlily do nových prostor na Lochotíně, působily kliniky anesteziologicko-resuscitační, chirurgická a ortopedická. Pavilon po úpravách nyní slouží klinice urologické, dermatovenerologické a radiodiagnostickému oddělení.
Nová městská nemocnice byla otevřena v roce 1983 v Kotíkovské ulici. V současné době se jedná o soukromé zařízení a původní Městská nemocnice v sadech 5. května byla pro havarijní stav uzavřena.
I když se o stavbě další nové nemocnice v Plzni uvažovalo už po II. světové válce, s budováním nemocničního areálu na Lochotíně se začalo až v dubnu 1979. O šest let později začal fungovat první pavilon interních oborů a další stavba, původně projektovaná jako krajská poliklinika (u vstupního traktu nemocnice), byla zahájena až v roce 1989. Po několika změnách v koncepci jejího využití byla dokončena v roce 2002. Koncem roku 1999 se na Lochotín přestěhovala chirurgická klinika, ortopedická klinika (nyní klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí), neurochirurgické oddělení, klinika anesteziologicko-resuscitační a bylo zprovozněno nové Emergency. Nemocnice získala 12 dalších operačních sálů.
Do nových prostor na Lochotíně, které vznikly z původně plánované rozsáhlé krajské polikliniky (u velkého parkoviště před nemocnicí v aleji Svobody), se pak postupně přestěhovaly neurologická klinika, ambulance bolesti ARK, dále dětská klinika a oční a stomatologická klinika, které opustily Purkyňův pavilon. Nastěhovalo se též rehabilitační oddělení z Bor, vznikly ambulance ortopedické kliniky a pracoviště artroskopie. Na Lochotíně rovněž začalo fungovat v roce 2002 samostatné kardiochirurgické oddělení.
Na podzim 2005 zahájila Fakultní nemocnice Plzeň v lochotínském areálu výstavbu Gynekologicko-porodnické kliniky a Neonatologického oddělení. Jednalo se o první stavbu koncipovanou přímo pro potřeby jmenovaných pracovišť, u nichž nebylo třeba žádných dodatečných úprav. Pavilon začal fungovat k 1. září 2007. O dva roky později začala výstavba nového sídla onkologie. To přijalo první pacienty na jaře 2011. Pracoviště je nejlépe vybaveným onkologickým centrem v České republice s nejmodernější technikou a komfortním zázemím pro pacienty i zdravotnický personál.
Fakultní nemocnice Plzeň se profiluje jako stabilní, moderní a rozvíjející se zdravotnické zařízení, jehož význam přesahuje hranice kraje. Fakultní nemocnice Plzeň je největším zdravotnickým zařízením v Plzeňském kraji. Poskytuje jak základní, tak i speciální a superspeciální lůžkovou i ambulantní péči pro Plzeňský kraj, Karlovarský kraj a částečně i pro kraje Českobudějovický, Ústecký a ostatní regiony České republiky. Velice významná jsou zejména specializovaná centra, která zajišťují komplexní péči o nemocného v rozsahu, který jiná nemocnice v kraji nemůže nabídnout.
Zdroj: S použitím brožury Historie plzeňské medicíny PhDr. Miroslava Bílka (zpracováno a aktualizováno v Plzni 1. 10. 1993 pro potřeby FN Plzeň) upravila a doplnila Mgr. Renata Jenšíková
