Očkovat se, to je solidární

Ve fakultní nemocnici v posledních dnech přibývá kvůli chřipkové epidemii pacientů hospitalizovaných s chřipkou. Zatím je epidemie v Plzeňském kraji ve dvou okresech, ale jak říká zástupkyně přednosty Ústavu mikrobiologie Fakultní nemocnice Tamara Bergerová, je jen otázkou času, kdy bude vyhlášena i v dalších částech kraje. Mikrobioložka upozornila, že nemocných by bylo mnohem méně, kdyby bylo v Česku očkování proti chřipce přijímáno více lidmi. Epidemiologové totiž odhadují míru proočkovanosti jen na pět procent.

Na internetu i v médiích je mnoho informací a lidé očkování, které pojišťovny mnoha lidem platí i formou bonusů, odmítají. Čím to je, když například v sousedním Rakousku se nechává každoročně proti chřipce očkovat většina populace?

Informací na internetu je hodně, ale ne všechny jsou správné a laik velice obtížně rozliší, co je správná informace a co je text, který nějakým způsobem zkresluje skutečnost. Problém je, že lidé hledají na internetu informace, aby splnily jejich očekávání. Týká se to třeba právě očkování. Navíc si myslím, že v Česku se očkování nedělá příliš dobrá reklama.

Jedna praktická lékařka se mi svěřila, že nabízí pacientům očkování tím způsobem, že jim řekne, že zákrok může těžce poškodit jejich zdraví. Pak nemůžeme čekat, že budou mít lidé o očkování zájem, když o jeho prospěšnosti nepřesvědčují pacienty ani sami lékaři.

Myslím, že je to špatnou informovaností lékařů o očkování. Řada z nich se sama nenechá očkovat, takoví lékaři obtížně přesvědčují pacienty a někteří  pacienty přímo odrazují. Moje osobní zkušenost je, že praktičtí lékaři mojí rodiny všichni nabízejí očkování proti chřipce. Jiného lékaře bych ani nechtěla.

Jak byste tedy lidi přesvědčila?

Připomněla bych, že 300 korun za očkování je směšná částka ve srovnání s tím, co chřipka dokáže nemocnému způsobit. Podle mě se v souvislosti s epidemií málo medializuje to, jak chřipka dokáže poničit zdraví. Dříve se očkovali povinně vojáci, celé domovy důchodců. Myslím, že bychom se k tomu měli vrátit, ale kompetentnější v propagaci podobných věcí jsou epidemiologové. Ti jsou ale někdy neprávem osočování, že pracují pro farmaceutické firmy, přitom prospěšnost očkování je prokázána a oni jen dělají svou práci.

Co tedy hrozí, když se třeba oslabený senior nenechá očkovat a dostane chřipku?

Dostane chřipku, ale k tomu se mohou přidružit bakteriální komplikace způsobené  například pneumokokovou či stafylokokovou infekcí nebo i jinými bakteriemi. Očkování proti chřipce tedy brání i sekundárním bakteriálním infekcím jako je například onemocnění dýchacích cest, kam patří třeba zápal plic. Proto se propaguje u oslabených starších lidí nejen očkování proti chřipce, ale i proti pneumokokům a tato očkování jsou hrazena ze zdravotního pojištění. I když vakcína neobsahuje všechny typy pneumokoků, přece jen se sníží riziko případných komplikací. Očkování významně sníží riziko získání chřipky, navíc když člověk onemocní, průběh je mírnější. Protože organismus ne vždy vytvoří dostatek protilátek, může nastat i selhání očkování.

A kdo přesvědčí lékaře, aby od očkování neodrazovali?

Lékařská komora pořádá řadu akcí pro praktické lékaře, ale mělo by se začít už na lékařské fakultě.

Není problém věcí hlavně starších lékařů, kteří už léčili za minulého režimu?

Já znám řadu lékařů na hranici důchodu, kteří pravidelně své pacienty očkují a očkování doporučují. Na druhé straně znám mladé lékaře, kteří chřipku podceňují a nepovažují ji za tak důležitou, jak by podle mě měli.

Vždyť v souvislosti se španělskou chřipkou po první světové válce se mluví o 50 milionech obětí.

Zemřelo tehdy mnohem více lidí než ve válce. To je jasný důkaz toho, že bychom se chřipky měli bát.

Proč si Češi nevezmou příklad z Rakušanů, kde je očkování velmi oblíbené.

Nevím, kde je chyba. Jisté je jen to, že v rakouských autobusech, školách či kinech je méně virů, když je tam díky očkování méně nemocných.

Navíc při větší míře proočkovanosti by v nemocnicích bylo i méně úmrtí na chřipku než je odhadovaných 2000 lidí ročně. Dá se to tak říci?

Méně úmrtí na chřipku, méně komplikací. Pacienti s těžkým průběhem chřipky, kteří přijdou do nemocnice, jsou ve většině případů postiženi i bakteriální infekcí. Pak by bylo možné používat i méně antibiotik. Uvádí se, že 50 až 60 procent antibiotik je podáváno při virových onemocněních, a to převážně ambulantně. Kvůli velké spotřebě antibiotik vzniká rezistence bakterií vůči antibiotikům. Někdy se ptám, proč se někteří lékaři a pacienti bojí očkování, ale nemají strach z nežádoucích účinků antibiotik. Ta mnozí lékaři předepisují častěji, než je nutné. Informací mají dnes dost, ale ne každý má potřebu se vzdělávat a přijímat nové informace. Ale šířit zprávy o závažných reakcích po očkování, to by se dít nemělo.  Myslím, že jsme všichni zapomněli, že se dříve umíralo na záškrt, na černý kašel, na dětskou obrnu.

Mezi námi ale žije hodně lidí, kteří nemohou být očkovaní třeba kvůli snížené imunitě a ostatní lidé neočkovaní z vlastní vůle, na tyto oslabené lidi zjednodušeně řečeno viry prskají. Očkování je o solidaritě vůči ostatním lidem. Mělo by se začít říkat, že se mám nechat očkovat proto, že mám být solidární s těmi, kteří se nemohou nechat očkovat? Je to správná forma propagace?

Já si myslím, že správná cesta je být solidární. Když si to člověk převede na vlastní rodinu, v té může být jeden člověk, třeba dítě, které nemůže být z nějakého závažného důvodu očkované. Pokud budou všichni kolem očkovaní, mohou ochránit oslabené dítě před nákazou.

 

Zdroj: MF dnes ze dne 10.2.2018